Michaelovy narozeniny 2016

29. srpna 2016 v 21:40 |  Já a slavní
Dneska by bylo Michaelovi 58 let. Letos jsem mu ani nenamalovala obrázek, tak jak to vždycky dělam. Občas mi připadá, jako by ve mně všechno dobrý už umřelo. Jsem jenom rok od roku otupělejší, víc imunní vůči svýmu svědomí a k dobrym věcem se musim dokopávat rozumem místo toho, aby to šlo od srdce.
No nic. Alespoň jsem za Michaela zapálila virtuální svíčku. Tak zas ahoj.
 

Michaelovy narozeniny 2015

29. srpna 2015 v 17:52 |  Já a slavní
Dneska má Michael narozeniny. Bylo by mu, pokud dobře počítam, 57 let. Jako vždy jsem mu namalovala obrázek. Nebo spíš nakreslila. Asi ho sem nebudu přímo vkládat, ale dam sem odkaz na svůj profil na DeviantArtu, kde mam zatim uloženej jenom tenhle obrázek. Účet jsem si tam založila už před měsícema, ale nic jsem tam nedala, protože jsem nebyla spokojená s kvalitou oskenování obrázků. :D Ani tenhle se neoskenoval moc dobře, tak jsem mu upravila barvy na počítači.


Velmi nežádoucí sen o Wonderovi

6. července 2015 v 9:01 |  Me, Myself and I
Znáte ten pocit, když se vám něco zdá a když se probudíte, tak se kvůli tomu snu cítíte špatně, i když to byl jenom sen?

Dneska se mi zdálo o Wonderovi. Bože, to mi ten člověk nikdy nedá pokoj? A to jsem se nedávno spokojeně zabejvala myšlenkou, jak je pěkný, že už na něj skoro nemyslim, a když jo, tak je v tom spíš pocit nenávisti než pocit smutku.
Dneska jsem o něm měla snad dokonce dva sny. Ten první byl, že jsem šla po náměstí a potkala jsem se s nim. Myslim, že jsem se na něj hezky usmála, možná mu i zamávala, a on se tvářil, jako by mě neviděl, nebo jako by mě radši neviděl. Prošli jsme okolo sebe a šli jsme dál a když už jsme od sebe byli tak sto nebo víc metrů (neumim moc odhadovat vzdálenosti), tak jsem se podívala přes rameno, prostě jsem se ještě podívala, jak odchází, a v tu chvíli i on začal otáčet hlavu. V tom snu mě to hrozně potěšilo. Ale místo toho, abych se rychle zase začala koukat před sebe, tak jsem si užívala ten pohled. Mam pocit, že i v tom snu mi to přišlo jako chyba.
Když se mi zdál ten druhej sen o něm, tak ten první byl už jenom mlhavej, a i v tom druhym snu jsem ho považovala za sen. V tom druhym snu jsem byla v Praze u prarodičů. V pokoji pro hosty se mnou byl ještě někdo další, možná někdo z rodiny nebo z přátel, nevim, to neni podstatný. Wonder mi najednou zavolal na mobil. Po vší tý době. Byla jsem vzrušenim bez sebe. Zvedla jsem to a on se mě ptal, jak se mam nebo tak, já jsem nadhodila, že letos vlastně asi maturoval a jaký to bylo, prostě navázaní rozhovoru, bylo to jak skutečný. Nakonec z něj vypadlo, jestli se nechci sejít. Nejspíš ještě před tim, než na mě tohle vybalil, jsem začala mít podezření, že se s tou svojí rozešli. Byla jsem rozhodnutá jít to zkontrolovat na Facebook, hned jak ukončíme hovor. Ale byl to teda na nic hovor (jednou to dokonce vypadlo a zavolal mi znova, dřív, než jsem já stačila zavolat jemu, což mě opět potěšilo), měla jsem tak špatnou kvalitu zvuku, že jsem ho v jednom kuse musela žádat, aby mi něco zopakoval, protože jsem mu nerozuměla. Cítila jsem se kvůli tomu jako debil. Celou dobu, co jsem s nim mluvila, jsem se cítila jako debil. Vrátily se mi ty pocity, který mi dával vyžrat, když jsme spolu chodili. Že z jeho pohledu jsem pod jeho úroveň, uplně nemožná, nechápavá, zbytečná, totální nula.
A přesto jsem mu na tu schůzku kejvla. A to jsem věděla, že mam Fabiána. A to jsem věděla, že přesně tohle jsem nechtěla udělat. A ještě jsem mu řekla (jako totální kráva), že se mi o něm zdálo (viz ten první sen). Muselo to takhle dopadnout. Stačí, aby se mi ten nestydatej prevít objevil ve snu, a já už zahazuju hrdost. Ve snu jsem se kvůli tomu cítila špatně a po probuzení jsem se kvůli tomu cítila špatně. A zároveň mi bylo trošku líto, že to nebylo doopravdy.
Samozřejmě, že krátce po probuzení jsem šla zkontrolovat na Facebook, jestli spolu pořád chodí.
 


At last

26. června 2015 v 12:28 |  Me, Myself and I
Tak je to konečně za mnou. Vysvědčení byl hnus. A když se předávalo vysvědčení vyznamenanejm studentům, zalykala jsem se závistí a pachutí vlastního selhání.
No nic.
Včera to bylo šest let, co umřel Michael. Tolik... Byla jsem zase na hřbitově zapálit svíčku, jako každej rok. Moje fanouškovství dost opadlo, ale tohohle zvyku se ještě držim, protože to je to nejmenší, co můžu udělat. Pořád doufam, že se k Michaelovi někdy zase vrátim. Věřim tomu.
Teď sedim v posteli a nevim, co mam dělat. O prázdninách se budu zase hrozně nudit, to je mi jasný. Ale pořád lepší než škola. Milionkrát lepší.
Předevčírem jsem dočetla Hedvábníka od Rowlingový, nebo chcete-li - od Galbraitha. Bylo to dobrý, už se těšim na další díl. Dneska po škole jsme šli s Fabiánem do knihovny. Pučila jsem si Deník Bridget Jonesové, s tim začnu. A pak jsem si pučila Válku s mloky od Čapka, tu už jsem si chtěla přečíst dřív, ale ani tentokrát si nejsem jistá, jestli se k tomu dokopu. A ještě mam Kdo chytá v žitě od Salingera. Vybrala jsem si to jako referát na příští školní rok na literaturu, protože jsem si to stejně někdy chtěla přečíst. Osobně mam tu knížku teda spojenou jenom s vrahem Johna Lennona. V knihovně jsem ještě hledala Černobílý svět, ale zrovna si to pučil někdo jinej.
Vim, že je hrozný, že píšu "pučit" místo "půjčit", ale spisovná čeština, to prostě nejsem já. :D
Už mě moc nenapadá, co bych měla psát. Plány na prázdniny moc nemam, jenom vim, že na začátku srpna snad pojedu se slečnou I. zase na chatu. Taky bych měla jet s dědou na výlet do Vídně, i když se mi vůbec nechce. Taky jsme mluvili s Fabiánem o stanování, ale nevim nevim, jestli nám to projde u rodičů. A to je tak všechno. Druhej tejden v červenci rodiče s mladšim bráškou odjedou k moři, tak na to se těšim. :D Starší brácha bude v tu dobu taky pryč, takže už mi tu bude překážet jenom ségra, pokud nikam nevypadne. :D Moc bych chtěla, aby u mě Fabián přespal. Pořád jsme spolu nespali, ale hrozně bychom chtěli. A když mluvim o spaní, tak myslim opravdový spaní, jako spánek. Je těžký něčeho takovýho docílit, když ostatní myslí jenom na sex. Když měla slečna I. oslavu narozenin, tak jsme spolu už usínali na zemi na dece, ale slečna I. a její kluk, kterej se v tu chvíli projevil spíš jako její osobní gorila, nás začali tahat od sebe, že prostě musíme spát každej v jinym pokoji, protože slečna I. by z toho měla průser u rodičů. Hovno průser, bylo jim u prdele, kde jsme spali. Byla jsem tenkrát nasraná na všechny. Na Fabiánovu debilní matku, která před oslavou musela telefonovat matce slečny I., na rodiče slečny I., i na ní a jejího kluka, který s náma neměli slitování. Takovejch problémů, a to jsme prostě chtěli jenom spát. Přijde mi, jako by si rodiče (ne jen moji, ale rodiče obecně) mysleli, že při spánku je největší šance na otěhotnění. Unavuje mě to a taky mě to uráží. Jsme s Fabiánem hodný, jsme spolu půl roku a nespíme spolu, zatimco jiný páry začnou po dvou měsících chození šoustat jako králíci, a přitom se s náma zachází uplně stejně. Je to vážně otravný.
No nic, budu končit. Užijte si léto.

Fantom opery, GOJA

5. června 2015 v 11:03 |  Me, Myself and I
Ahoj. Jsem marod, tak mam plno času a můžu psát.
V neděli jsme s mamkou byly v Praze na tom Fantomovi opery v GOJA Music Hall. Bylo to úžasný! Samý dobrý zpěváci, nádherný kostýmy a ty kulisy! Všechno uplně vymazlený, jak se řiká. :D Já osobně jsem se trochu bála toho, jak bude vypadat překlad, ale musim říct, že to bylo fakt dobrý. Sem tam se to uplně nerýmovalo, ale zato se to opravdu snažilo mít stejnej význam jako v originále. Celý to bylo prostě skvělý. Fantom opery (Marian Vojtko) byl na můj vkus trochu starej (nebo to bylo tim ďolíkem v bradě nebo tim hlasem), ale já jsem holt zhýčkaná z toho filmovýho zpracování, kde Fantoma hraje krásnej mladičkej Gerard Butler. :3 :D Ale jinak...paráda. Mně už se chtělo brečet na začátku, protože já když se takhle do něčeho zbláznim a pak to konečně vidim naživo, tak tomu vůbec nemůžu uvěřit a jsem z toho celá pryč a dojímam se. :D
Nakonec jsme tleskali vestoje. Vždycky, když se někde tleská vestoje, tak musim přemejšlet nad tim, jestli si lidi stoupaj po každý repríze nebo se to stane jenom někdy. Přemejšlim nad tim, jak to působí na ty herce, jestli jsou fakt rádi, nebo jsou na to tak zvyklý, že už jim to je jedno. :D Přece jenom oni to hrajou třeba 20krát za měsíc. A každej měsíc. No nevim jak vám, ale mně by z toho hráblo. :D
No nic, končim, jdu si dát snídani v posteli a koukat při tom na Death Note. To je takovej fakt hustej anime seriál. :D Tak pa.

Další články


Kam dál